Sedmnáctý únor tohoto roku byl pro většinu lidí v této zemi jen dalším čtvrtkem v kalendáři. Jaroslavu Švorcovi se však tento den zapíše velmi hluboko do paměti.
Tento slušný občan, majitel domku ve Zbirohu na Berounsku právě pracoval na zahradě, když viděl, že se nedaleko pohybuje skupinka neznámých “civilistů”. Ve chvilce nabraly události rychlý spád. Skupina policistů v kuklách vyvrátila u zahrady jedno pole drátěného plotu. Nechápající Švorc na ně stačil jen křiknout, že si asi spletli a že jak vrata, tak dveře do domu jsou otevřené. Nezvaná přepadová jednotka reagovala pouze vulgárním příkazem “drž hubu”.
Útok pokračoval dál do domu, policisté hrubě zpacifikovali veškeré osazenstvo domu, tedy nejen syna majitele domu, ale i jeho ženu, roční dítě a psa. Zaměřovač samopalu opravdu mířil i na bezbranné batole, které se dokázalo bránit jen pláčem.
Dům byl důkladně prohledán, obsahy skříní policisté vyházeli a když nic nenašli, zmizeli stejně rychle jako se objevili.
Následná stížnost rodiny Švorcových byla vyřízena tak, jak je zvykem v našem státě. Policie sama stanovila u každé poškozené či zničené věci její hodnotu. Dveře s ozdobným kováním tak byly ohodnoceny na sedm tisíc korun, protože ty poničené už nebyly nejnovější. To, že nové stály přes dvacet tisíc korun, už samozřejmě nikoho nezajímalo.
Kolik dostanou Švorcovi za psychickou újmu ani nechci odhadovat. Omluvit se jim chystají jak ministr vnitra František Bublan, tak policejní prezident Jiří Kolář.
Na konec jsem si nechal úryvek z vyjářední příslušného okresního policejního ředitelství: “Při zákrocích se někdy střílejí i lidi. Dopadlo to ještě dobře.”
Zdroj: Novinky.cz