Jedenadvacátého srpna si náš stát připomíná dvě smutná výročí. To známější je z roku 1968, Do naší republiky vtrhla vojska pěti států Varšavské smlouvy a “rozmluvila” nám jakékoli pokusy vydat se “nesprávnou” cestou.

Na den přesně o šestnáct let dříve se třiadvacetileté květinářce Věře a sedmadvacetiletému úředníčkovi Jiřímu narodil nový občánek města Olomouce Jiří Paroubek. Jeho dětství bych nikomu nepřál, podle všeho musel až do šesti let žít jen se svými prarodiči.

Invaze v osmašedesátém zastihla Jiřího Paroubka v období puberty. Ve věku, kdy člověk dělá mnohá zásadní rozhodnutí a tak nějak se rozhoduje jestli z adolescenta vyroste oportunistický hovado nebo slušný občan. Rozhodnout může drobnost a tou v případě Jiřího byla právě tato invaze. Jiří Paroubek si uvědomil své možnosti a dál už to šlo ráz na ráz.

Lidí jako je Jiří Paroubek je v politice mnoho. Jejich společným rysem je snaha najít si silného spojence, pro kterého pak neváhají udělat cokoliv. Tímto spojencem jsou pro Paroubka ale i pro další obyvatele politické stoky Spojené státy.

Když vláda bývalého prezidenta USA přišla s nápadem na vytvoření několika vrstev základen pro rakety zabezpečující Američanům klidný spánek, musel mít Jiří Paroubek minimálně svátek. Při velké dávce štěstí a nezměrnému tlaku zvrácenými choutkami vedených politiků by se mohla dostavba základen stihnout dokončit na čtyřicáté výročí zmíněné invaze, Jiříkovi k narozeninám.
A k Paroubkovým šedesátinám by mohl nějaký Americký voják ukázat jak funguje spravedlnost po česku. Jsem zvědavý jestli k nám budou Američani přistupovat jinak než k Italům, kde si za “Masakr u Cermis” (Cavalese) kapitán Richard J Ashby odseděl 4 a půl měsíce, což vychází na týden odnětí svobody za jednoho mrtvého. Nemám žaludek na rozebírání toho jak Američané znásilňují v Japonsku, občas si vyberou i dvanáctiletou holčičku a oběť pak raději zavraždí. Mrtví nesvědčí, že?

Tak Paroubku, jestli to má někdo na naše území dotáhnout cizí vojska, určitě bys to měl být ty. Hitlera už jsi bohužel o pár desítek let minul, ale věřím že si vystačíš s Bushem. On už má taky pěkně našlápnuto…

Doufám, že stejně jako pro mne, tak i pro vás je potěšující zprávou, že čekání na další epizody seriálu Prison Break se smrsklo jen na desítky hodin. Byť Prison Break nedokázal udržet vysokou kvalitu svých prvních dílů, díky Bohu nedopadl jako všemi vychvalovaný Lost, který se (po zhlédnutí všech odvysílaných dílů) v mých očích pomalu propadá na úroveň ohavnosti jménem Tak jde čas.

Přeji příjemnou zábavu u sledování druhé série seriálu Prison Break.

Dnes se ke mně dostala zpráva, že Joyce na náš trh konečně přináší dlouho očekávaný exkluzivní bezdrátový router Asus WL-700gE.

Že toho tahle mašinka umí fakt hodně jsem už tady psal. Při pohledu na webshop Joyce jsem nevěřil svým očím. S daní je cena bezmála jedenáct tisíc korun. S klausovským citátem “trh vyřeší vše” si uměle zvedám náladu a přemýšlím jestli si pro tenhle router nezajedu do zahraničí. Ten rozdíl by mi letenku zaplatil a ještě bych si udělal hezký víkendový výlet.

Tak co, poletíte nebo počkáte jaké ceny nastaví vaše oblíbené eshopy?