Dětský domov může být pro některé děti vysvobozením
Tuesday, October 11th, 2005Nevím jak začít. Ono se začíná blbě, sedím u notebooku a vzpomínám na tu část dnešního dne, která byla příjemná, byl to vlastně celý den až do přibližně šestnácté hodiny. Tou dobou jsem byl v Brně na České a čekal na spoj, který by mne odvezl vstříc mému dalšímu programu. Většinou tam tu v danou dobu nebývám, takže mne udivilo kolik tam stálo lidí. Šel jsem až téměř na konec “davu” a sledoval jak přijíždějí zrovna ty tramvaje, které nepotřebuju.
Kousek vedle mne se po chvíli postavila tříčlenná rodinka s kočárkem. Osoba ženského pohlaví (příčí se mi pro ni použít slovo žena) měla kratší odbarvené blond vlasy sepnuté sponou a v nich tmavé brýle, oblečena byla (stejně jako její partner) do kolekce značky “výprodej v Tescu”. Muž měl velmi krátkého ježka. Pak tam ještě byla blonďatá holčička, mohly jí být tak čtyři roky.
Bez jakéhokoli mně známého důvodu zařvala ta peroxidová “modelka” “Tak ty toho nenecháš ?” a vrazila dítěti silnou ránu přímo do obličeje tak, že z nosu a úst té bezbranné dívenky začala téct krev, že za pár minut vytvořila menší kaluž. Když si krve všiml muž, upozornil na to tu svou násilnickou stvůru. Ta ale reagovala chladně: “Ať si krvácí, já ji tak nechám, nemá otravovat”. Téměř ve stejný okamžik k rodince přistoupila přibližně padesátiletá paní, bylo na ní vidět že s výchovou potomků má své zkušenosti. “Nemůžete své dítě takhle mlátit…”. Peroxidová stvůra reagovala rychle “Chceš taky, krávo?”. Slušná paní už měla připravený mobil k volání záchranky. Ani nevím jestli jí ho vyrazil ten muž nebo ta stvůra, ale rozpadl se na kousky, když dopadl o pár metrů dál na dlažbu. Dámy se zastal postarší pán, ale dostal od mladého “tatínka” čelíčko, neboli čelem do obličeje, takže bylo zaděláno na další kaluž krve. To vše bylo podkresleno pláčem chlapečka “prvňáčka”, který prostě nechápal jak se tohle může dít jinde než v televizi.
Přijela tramvaj, do které hbitě utekl muž s kočárkem a kam stvůra odtáhla i holčičku. K překvapení násilnické dvojky zůstal vůz MHD stát, řidičku totiž upozornili svědci násilí. Postupně se tak zastavila doprava. Stvůřin partner nejdřív začal vyhrožovat, že všechny zmlátí ale pak zavelel k útěku a tak rodinka táhla směrem k Moravskému náměstí.
Situace se zklidnila, na zemi zůstaly jen dvě kaluže krve a nad jednou z nich ten postarší pán. V začali hned několik lidí volat policii, na sanitku volal jen jeden zablokovaný tramvaják a pak ještě nějaká slečna, která si ale nemohla vzpomenout na to správné číslo.
Policista se na místě objevil samozřejmě až úplně nakonec. Docela zajímavé, pokud vezmeme v úvahu, že se vše odehrávalo od Ústavního soudu, na místě dobře sledovaném kamerami městské policie.
Od šokovaného “prvňáčka” bylo slyšet jen “Snad tu holčičku dají policajti do dětskýho domova a bude jí tam líp, třeba si jí najdou jiný hodný rodiče”..
…
Omlouvám se za styl příspěvku, ale tak hrubého násilí na tak malém dítěti jsem nikdy dříve nebyl svědkem, takže mě to trochu “poznamenalo”.